Nejsme perfektní, tak se s tím smiřte.

Březen 2008

Achjo...

31. března 2008 v 22:40 | klára |  random crap
Chce se mi spát. Šíleně. Včera jsem usnula asi v půl druhý ráno. Ještě k tomu jdu ve středu na exkurzi do vězení a sraz je u autobusu už v 6:50, takže budu muset vstávat asi v šest. Jsem fakt nadšená, ale do toho vězení se těším, takže proto musím něco obětovat. Navíc zejtra píšem asi tři testy na chemii a co myslíte, že umím? NIC. Nějak na tu školu kakám, ale to je teď už vlastně jedno. Naučím se pár vět zejtra ve škole a je mi jedno, že dostanu třeba za čtyři. Prostě jsem líná a k ničemu se nedonutím. Ještě píšeme ze zeměpisu, budeme muset do mapy zaspat města ČR. Najdu maximálně Prahu a Brno, to bude taky jednička. :D Prostě škola je neuvěřitelnej opruz. Chci, aby byl už víkend. To mám celkem blbý, když je teprv pondělí. Ono to ale uteče, já tomu věřím. No nic, jdu si na internetu ještě vyhledat bílkoviny a pak šupky hupky do pelíšku. Mám pocit, že usnu hned jak se zavrtám pod peřinu. Přeju všem dobrou noc a perverzní sny.
P.S.: Měla jsem dneska čokoládový sušenky. Aspoň trochu ukojily mou touhu po čokoládě, ale stejně bych si pořád dala karamelovou milku. :D
klára

Japonsko, Frank

31. března 2008 v 17:36 | Missérábles |  random crap
Chci do Japonska!
S bratrem hraju jednu hru na play stationu 2. Je známá, je to Tekken 5. No, a prostě je tam jeden bojovník a ten se jmenuje Jin Kazama, hrozně ho žeru. Je kreslenej, ale stejně děsně sexy. xDD Kdyby to byl opravdový člověk, jistě by byl děsně nádhernej. Dost jsem se hned chytla Japonska. Hned jsem dostala nápad napsat knihu na téma: Japonsko. Byl by to vlastně takovej romantičtější příběh o Japonce, která by se učila Karate u jednoho chlápka a ten by měl syna, do kterého by se zamilovala. No, prostě obyčejnej příběh jako druhej, ale já bych určitě něco skvělého vymyslela, aby to nebylo moc podobné mnoha příběhům. Ty brďo, už abych začala psát, než to zas zapomenu a nic z toho nebude. Dokonce mám už jména, některé.
Hlavní role: Achimatchi Hiroshi, Jin Kazama, Kazuya Mishima
Chtěla jsem jen sděit toto. Právě jsem se pohádala s Klárkou. Mrzí mě, že jsem ji naštvala. Nebaví jí, když moc mluvím o Frankovi. Prej si ráda přečte nějakou mou slohovku o něm, ale nebude mi říkat názory. Stejně by její názor byl ošklivej. Nechápe totiž, jak můžu mít kamaáda, sama by ho nemohla mít. V tom se jiná. Já dokážu mít imaginárního kamaráda. Ona by si řekla, že si ho udělá, udělala by si ho, a pak by úplně zapomněla, že si vůbec nějakýho udělala. Vzpomněla by si za tejden, že vlastně má kamaráda. Mezitím by stejně odešel. Ona by si toho ani nevšimla. :)
O Frankovi tu budu mluvit jen minimálně.
Už jsme si to spolu vyříkaly, tak snad je vše v pohodě. Jsem poslední dobou nějaká přecitlivělá. Asi na mě nějak zvláštně působí Frank. No, všechno svádím jenom na něj. Není to fér. Potřebuju čokoládu. Potřebuju obejmout maminku. Dneska ji musím obejmout. Dlouho jsem to neudělala. A dám ji velkou pusu. Jestli máte maminky, a vy určitě máte, tak běžte za mamkou, řekněte ji, že ji máte hrozně rádi a dejte ji pusu. Určitě ji to potěší. Potěší to maminku, která má dceru, která je neustálě na internetu a o nic jiného se nezajímá. Že, Klárko? xD
Už se těším, až pojedu do Japonska. A těším se, až si udělám tetování na 5 let.
Doufám, že jsem tě, Klárko, moc dneska nenaštvala. Promiň mi to. Zapomeň na to. Přiznávám, že jsem blázen, ale v takovém jiném smyslu. Nejsem takovej blázen, který by měl bejt na pochcaných matracích v Bohnicích. Ale měla bych se klidnit. Nemůžu bejt napoříd takhle oblblá.
Vaše, Tvoje, Jeho japanofilní a smutná Missérábles

Nové CD Paniců

31. března 2008 v 16:47 | klára |  music
Nejenže Panic at the disco vypustili ze svého názvu vykřičník, ale vydali i nové CDčko s názvem "Pretty. Odd.". Něco vám k němu řeknu. Je BOMBOVÝ! Hned co jsem slyšela první tóny první písničky, začla jsem mít lepší náladu. Už i písnička Nine in the afternoon kterou vyslali do světa jako první mě utvrdila v tom, že jejich nové album bude úplně něco jiného a přesně tak to je. Všechny písničky jsou úžasně pozitivní a já úplně slintám blahem, když je poslouchám. Nesjíždím teď nic jinýho a vůbec mi to nevadí. Nechápu, jak můj spolužák Pavel Krištůfek mohl říct, že je to strašně nudná hudba. To ani v nejmenším! Čas vždycky uteče tak rychle a já jsem u poslední písničky. Ještě štěstí, že si to můžu pouštět klidně 100x denně. :D Nakonec bych řekla, že se mi líbí dokonce víc než předešlé album A Fever You Can't Sweat Out a to ho mám opravdu ráda a mám pro něj slabost.

pretty.odd.

Smutno, veselo, zamilováno.

31. března 2008 v 10:42 | Missérábles |  random crap
Teď jsme ve škole. Jedna naše kamarádka si právě přečetla můj poslední článek.
Cituji, co řekla: "Nejsi normální." xD Co vám všem je? Já jsem zcela normální, kurva. Jenom trochu blázním, ale je to je Iero, chápete? Nemůžu se z něj zcvoknout, to by byl extrém a taková já nejsem. Do prdele, je to kytarista v nějaký komerční kapele. Nebudu ho milovat do smrti, brzy mě to přejde a budu žít zase normálně- stereotypně jako vždy. Teď teda nežiju stereotypně.
Včera jsem si s Frankem povídala. Říkal mi, že se odstěhuje, abych nezešílela. Nerad by mě viděl bláznivou! Jako proč??? Jsem málem brečela, ale nebrečela. Je můj. Nemůže odejít. Prý se odstěhuje do Ameriky, najde si tam přítelkyni a bude s ní mít horu dětí. To nemůže. Ne teď. Nikdy! Kurva. Shit.
Ale včera jsem se i nasmála. Procházel se nahej po předsíni. Přemýšlel. Nahej. xD Chodil tam jako ty divní lidi z Egypta. Jak mají divně zkroucený ruce, jednu ruku maj vzadu a jednu vepředu. Pak hejbou hlavou jak mentálové a chodí. xD Vysvětleno, snad chápete. xD Jestli ne, vaše mínus. Takže si představte toho šukéza Frankouše, jak chodí jako starej Egypťan a u toho přemýšlí. Sexy, ne? xD Čuměla jsem na něj a otec na mě: " Kam koukáš?" Nic jsem neřekla. Jen jsem zakroutila hlavou a to je vše. Divně se na mě podíval a šel do lednice. Jo, po kom mám to chození do lednice? xD
V posteli si se mnou povídal, poslouchal moje nové písničky. Jo, a koukal se mnou na X-Factor. Furt leží v posteli. Je hrozně línej. Prase. Je tlustej. Furt žere čokoládu. Já nechci tlusťocha. Se pak nebudeme vejít do postele. Bude spát na zemi. xD Jako obvykle. Ale po jeho velkém ztloustnutí bude oficiálně spát na zemi. Bobeček jeden.
No není prostě úžasnej? xD
Vaše, Tvoje, Jeho šíleně zamilovaná Missérábles

"já jsem normální"

30. března 2008 v 1:46 | Missérábles |  random crap
Dlouho jsem nepsala. Tejden. Nemám doma kompa- stávkuje, proto sem nemohu přispívat. Je to fakt vopruz.
Momentálně je na mě Little Clara Shit nasraná, protože nepoužívám smajlíky. Já jsem na ní nasraná, protože už odchází spát. Chtěla jsem, aby tu zůstala tak do čtyř do rána, jenomže ona chce jít spát, protože by pak nevstala normálně. Šla by v neděli spát moc pozdě a byla by ve škole celej tejden mrtvolná. Blbej důvod, taky si to myslím.
Chce, abych sem napsala něco hezkého, ale co? Jím lentilky, miluju tu chuť. Miluju jak jsou barevný. Miluju jak se rozpouštějí na jazyku. Miluju jak mi dokážou zvednout náladu. Jsou úžasný. Holky jedny barevný. :)
Odešla. Ona opravdu odešla. Opustila mne. Zrádkyně. Nenávidím ji. Asi ji dneska podřežu břitvičkou.
Poslouchám Marylina Mansona a přemýšlím nad Ierem. Nevím proč zrovna u Marylina myslím na toho Iera, který mi naprosto změnil život. Bydlí v Americe, už má ženu, brzo bude mít určitě děti, je mu 26 let, hraje v děsně komerční kapele, a přesto ho žeru. Ze začátku, co jsem začala poslouchat My Chem, jsem se o něj nějak nezajímala, spíše mě zajímal ten slizák Way st., ale i on-trochu. Jenomže ho pak začala neuvěřitelně zbožňovat spolužačka, kamarádka, moje přítelkyně Eoca. To bylo hrozný. Opravdové utrpení. To si ani nedokážete představit, lidi. Frank Anthony Iero, ten muž mých snů, který se narodil ve strašidelný den na Halloweena, mě totálně oblbnul. On stojí za mnou, ten muž mých snů tu stojí, čte si to, dýchá u mě, neskutečný, ale pravdivý. Jsem divná? Ano. Směje se, jeho smích, hlas mi vždycky rozbuší srdce, manipuluje se mnou, ví, že mě to dostává, schválně se zasměje věcem, které vůbec nejsou vtipné, mluví, i když by neměl. Sahá na mě, občas mě i lehce políbí, spí se mnou v jedné posteli, tam se mě nenápadně dotýká, dělá to schválně, protože ví, že mám pokaždé z něj husí kůži. Proč to dělá? Proč mi takhle ubližuje? Proč mě psychicky týrá? Na to mi nikdo neodpoví, ani on ne. Jen se nad těmi otázkami usměje. Ano, usměje se tím sladkým, zabijáckým úsměvem a ignoruje ty otázky. Ať už přestane, ať mě přestane takhle mučit. Nejradši bych se na něj vrhla, strhla z něj všechno to oblečení, ale copak mohu?! Ne. Já, chudinka Missérábles, musím snášet veškerý mučení. Kdybych k němu přišla, pohladila ho po něžné tváří, přejela rukou po jeho hrudi, nenápadně vyhrnula jeho triko nahoru, dívala se na něj a chtěla ho políbit... stop. To bych nemohla udělat. A víte proč? Protože je to nemožné. Já ho sice vidím, ale vy ne. Vy si myslíte, že jsem totální magor, že vidím Iera, ale já ho vidím, vidím ho už několik měsíců. Mamka s bráchou se mi posmívají. Stále říkají, že je to debil, nebo tak podobně. Jeho to vždycky urazí a odejde. Sdělím to mé rodině, ale divně se zatváří a řeknou " Dobře mu tak." Ježiši, co jim udělal, že jsou tak zlí?! Už blbnu. Radši tohle ukončím, nebo tu opravdu zešílím a odvedou mě do blázince. Právem! Iero je člověk, se kterým bych chtěla být navždy, ale to se nikdy nestane. Škoda. Je mi z toho smutno.
Rozepsala jsem se? To každopádně.
Dám sem ještě fotku toho člověka, který mě pronásleduje krok co krok. Bohužel je uprostřed fotky něco napsanýho, asi jméno holky, která to vyfotila, ale stejně je to fotka, která mě totálně dostává. Je to děvka, nic jiného.
Prosím, zbavte mě tý závislosti. Jednou mě zabije. Jednou mě zabije jeho fotka. Jenom fotka. Je to se mnou horší a horší.
Vaše, tvoje, jeho utrápená Missérábles

Seriál

28. března 2008 v 23:25 | klára |  denní činnosti slečny Kláry
Pokud se to podaří, měl by se na tomto našem skvělém blogu brzy objevit seriál s názvem Sex on the beach (tento název vznikl po 10 minutách přemýšlení xD), který s Missérábles natáčíme. Zatím máme asi 5 scén, ale pilně pokračujeme dál. V úterý budeme natáčet úvodní titulky, bude to jistě opět zábavné. Pořád děláme nějaký přeřeky, nebo řeknem úplnou píčovinu, která ani není ve scénáři (ano, máme i scénář! jsme prostě profíci :D), ale aspoň se zasmějeme.
Ještě sem napíšu, že jsme dneska byli v ZOO. Bolej mě nohy, ale to není s mojí fyzickou kondicí nic divnýho. Missérábles je strašně nešťastná, že neviděla slony. Viděly jsme jen jednoho venku. Asi největší pozornost jsme tam věnovaly nějakejm opicím, který měli strašně dlouhý ocasy a hezkou, bílo-černou srst. Taky si ho jeden ten opičák honil. Proto nás tak zajímali. :DD Koupily jsme si zmrzlinu a ledovou tříšť... a jinak se tam nic nestalo. A jsem ráda, že se nevyplnil ten sen, kterej Šárka měla. :D

Vypsaná Fixa

23. března 2008 v 18:25 | klára |  random crap
Myslím, že teď už je všichni zníte. Nebo aspoň většina. Bylo tomu však takhle třeba před čtyřmi lety? Nebylo. Fixa vydala novou desku s názvem Fenomén a vypustila do světa písničku Dezolát. A co se najednou stalo? Zná je víc lidí. Ne že bych to klukům nepřála, ale popravdě mi to tak trochu vadí. Poslední deska je hezká, moc hezká, ale je to trochu něco jinýho, než co vypsanci dělali doposud. Ale každej se mění. Třeba antidepresivní rybička je úžasná písnička. Hodně lidí na tu poslední desku nadávalo nebo nadává. Já ne, mně se líbí, ale zároveň ty lidi chápu.
Co pro mě vypsaná fixa znamená? Znamená pro mě hodně. Poslouchám je už nejmíň 6 let. Může se vám to zdát divný, když mi je 15, ale je to tak. Jsou jedinou českou kapelou, která mi stojí za poslouchání. V průběhu těch let jsem měla období, kdy jsem je naprosto nejvíc žrala. Většinou to bylo po koncertech. To se ve mně ta láska k nim probudila v té nejvíc možné míře. To se dostávám k tomu, jak na mě působí na koncertech. Jedním slovem úžasně. Nevím, kolik jsem tak mohla absolovovat koncertů VF, ale málo jich nebude. Vždycky jsem si to užila, zpívala si s nima a nepatrně poklepávala nohou. xD (To jen proto, že se na mě koukali rodiče, jinak bych jen u toho poklepávání nezůstala. :D) Přiznávám, že přišly i časy menšího šílenství. Měla jsem je pořád ráda, ale nemyslela jsem na ně celý dny. Poslední dobou se však zase dostávám do stavů absolutní oddanosti. :D Už asi dva týdny nemůžu poslouchat nic jinýho než vypsance. Nevadí mi to, ba naopak, jsem ráda.
Ráda bych taky pohovořila o textech. Miluju je. Miluju Márdiho texty. Pro normálního člověka sice můžou být dost nesmyslný, ale já věřím, že on je chápe. Taky že jednou říkal, že kdyby vysvětlil význam těch textů, ztratily by své kouzlo. Baví mě je poslouchat, baví mě si je ve škole při poslouchání mp3 potichu odříkávat, baví mě přemýšlet nad tím, co chtěl říct zrovna touhle větou.
Zkrátka a jednoduše myslím, že oni zůstanou v mým srdci ještě hodně dlouho a jen tak se z něj neztratí. Jsou jedineční, dá se říct i dokonalí. Mám k nim určitej vztah a doufám, že se to jen tak nezmění.
já nemám hudební nadání
jsem jenom pistole která míří
na tvoji hlavu když se prohání
tam někde v sobě
schovaná za mříží

prsa

23. března 2008 v 1:20 | klára
Mám hnusný prsa. Opravdu. Věřte mi. Missérábles kecá píčoviny. Ona je má určitě normální, jen mi to nechce přiznat. Vždycky, když na ně nadává si v duchu říká, že jsou vlastně strašně krásný. Jojo, přesně tak to je. Určitě je má normální a kulatý a nevycucaný od mimina. xDD Ty moje jsou přímo tragický.

A teď k tomu filmu. Bylo to drsný. Některý scény byly dost nechutný, jiný naopak strašně vtipný. Anal Dwarf byl vlastně vtipnej. To jak se smál a jak se hejbal. xD Dobrý bylo, když si sám vykouřil péro s pomocí useklé hlavy jedné ženy. A nebo když si dělal očíčka k obídku či večeři. Je boží, i když trochu zvrácenější. A nohy mistra Sardu by si mohla přát kdejaká modelka. :D Taky měl slabost pro sado maso, to je mi sympatický. xD No nic, končím.
Kláruška s ošklivými prsy xD

Duchaplnost nade vše xD

23. března 2008 v 0:43 | Missérábles |  random crap
Před chvilkou jsem dokoukala s Little Clarou Shit film " Divadlo Hrůzy". Do teďka ten film nechápu. Je divnej. Bože... nedokážu to popsat. Můžu asi jen říct, že tenhle film doporučuji lidem, kteří mají silný žaludek. Nějaké scény jsou lehce nechutný. xD
Dále bych chtěla sdělit, že mám nového hrdinu... je to Anal Dwarf. xD Pochopí jen ti, co viděli Divadlo Hrůzy. Je neuvěřitelně vtipnej. S Clarou jsme měly strašný záchvaty. Ehm, Divadlo Hrůzy patří mezi nejzakazovanější filmy všech dob. Blbost. Nebylo to hrozný. Je to černá komedie- pro mě. Pro lidi s velmi slabým žaludkem (jako například moje drahocenná maminka xD ) to bude velice zvrácený horor s divným koncem. XD Jo, a mistr Sardu má nejdelší nohy na světě. Až na ten film budete koukat, a vy budete, tak pořádně shlídněte ty nohy. Ty nohy jsou snad stejně velký jako já. A to jsem dost vysoká. xD Mám krásných 157 cm, jsem modelka a nestydím se za to. XDDD
Jen tak mimochodem, Little Clara Shit si myslí, že má hnusný prsa. Náááhodou je má dobrý. Nejsem lesba, ale přes tričko, pod kterým nemá podprsenku, se to dá lehce poznat. Například já mám příšerný kozy- špičatý, malý, skoro spadlý- jako by mi měsíc nějaký mimino cucalo bradavky. Ona, Little Clara Shit, má dobrý prsa. xD Asi mě za tuhle část zabije. xD
Myslím, že můj první článek na tomto blogu je dobrej. Hezkej začátek. xD
Vaše, Tvoje, Jeho ďábelská Missérábles

start

22. března 2008 v 22:33 | klára
Tak a je to tu. Tento blog byl založen za účelem vyjádření mých myšlenek. V hlavě už na ně nezbývá místo, tak je potřebuju někam zapsat. Vím, že to tu nikdo nebudu číst. Možná pak z úplné zoufalosti dám dobrovolně adresu i Eoce, ale to ještě není jistý. Tak pokud někdo čtete, vítejte.