Nejsme perfektní, tak se s tím smiřte.

"já jsem normální"

30. března 2008 v 1:46 | Missérábles |  random crap
Dlouho jsem nepsala. Tejden. Nemám doma kompa- stávkuje, proto sem nemohu přispívat. Je to fakt vopruz.
Momentálně je na mě Little Clara Shit nasraná, protože nepoužívám smajlíky. Já jsem na ní nasraná, protože už odchází spát. Chtěla jsem, aby tu zůstala tak do čtyř do rána, jenomže ona chce jít spát, protože by pak nevstala normálně. Šla by v neděli spát moc pozdě a byla by ve škole celej tejden mrtvolná. Blbej důvod, taky si to myslím.
Chce, abych sem napsala něco hezkého, ale co? Jím lentilky, miluju tu chuť. Miluju jak jsou barevný. Miluju jak se rozpouštějí na jazyku. Miluju jak mi dokážou zvednout náladu. Jsou úžasný. Holky jedny barevný. :)
Odešla. Ona opravdu odešla. Opustila mne. Zrádkyně. Nenávidím ji. Asi ji dneska podřežu břitvičkou.
Poslouchám Marylina Mansona a přemýšlím nad Ierem. Nevím proč zrovna u Marylina myslím na toho Iera, který mi naprosto změnil život. Bydlí v Americe, už má ženu, brzo bude mít určitě děti, je mu 26 let, hraje v děsně komerční kapele, a přesto ho žeru. Ze začátku, co jsem začala poslouchat My Chem, jsem se o něj nějak nezajímala, spíše mě zajímal ten slizák Way st., ale i on-trochu. Jenomže ho pak začala neuvěřitelně zbožňovat spolužačka, kamarádka, moje přítelkyně Eoca. To bylo hrozný. Opravdové utrpení. To si ani nedokážete představit, lidi. Frank Anthony Iero, ten muž mých snů, který se narodil ve strašidelný den na Halloweena, mě totálně oblbnul. On stojí za mnou, ten muž mých snů tu stojí, čte si to, dýchá u mě, neskutečný, ale pravdivý. Jsem divná? Ano. Směje se, jeho smích, hlas mi vždycky rozbuší srdce, manipuluje se mnou, ví, že mě to dostává, schválně se zasměje věcem, které vůbec nejsou vtipné, mluví, i když by neměl. Sahá na mě, občas mě i lehce políbí, spí se mnou v jedné posteli, tam se mě nenápadně dotýká, dělá to schválně, protože ví, že mám pokaždé z něj husí kůži. Proč to dělá? Proč mi takhle ubližuje? Proč mě psychicky týrá? Na to mi nikdo neodpoví, ani on ne. Jen se nad těmi otázkami usměje. Ano, usměje se tím sladkým, zabijáckým úsměvem a ignoruje ty otázky. Ať už přestane, ať mě přestane takhle mučit. Nejradši bych se na něj vrhla, strhla z něj všechno to oblečení, ale copak mohu?! Ne. Já, chudinka Missérábles, musím snášet veškerý mučení. Kdybych k němu přišla, pohladila ho po něžné tváří, přejela rukou po jeho hrudi, nenápadně vyhrnula jeho triko nahoru, dívala se na něj a chtěla ho políbit... stop. To bych nemohla udělat. A víte proč? Protože je to nemožné. Já ho sice vidím, ale vy ne. Vy si myslíte, že jsem totální magor, že vidím Iera, ale já ho vidím, vidím ho už několik měsíců. Mamka s bráchou se mi posmívají. Stále říkají, že je to debil, nebo tak podobně. Jeho to vždycky urazí a odejde. Sdělím to mé rodině, ale divně se zatváří a řeknou " Dobře mu tak." Ježiši, co jim udělal, že jsou tak zlí?! Už blbnu. Radši tohle ukončím, nebo tu opravdu zešílím a odvedou mě do blázince. Právem! Iero je člověk, se kterým bych chtěla být navždy, ale to se nikdy nestane. Škoda. Je mi z toho smutno.
Rozepsala jsem se? To každopádně.
Dám sem ještě fotku toho člověka, který mě pronásleduje krok co krok. Bohužel je uprostřed fotky něco napsanýho, asi jméno holky, která to vyfotila, ale stejně je to fotka, která mě totálně dostává. Je to děvka, nic jiného.
Prosím, zbavte mě tý závislosti. Jednou mě zabije. Jednou mě zabije jeho fotka. Jenom fotka. Je to se mnou horší a horší.
Vaše, tvoje, jeho utrápená Missérábles
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | 30. března 2008 v 12:52 | Reagovat

magor. to přesně jsi.

2 Missérábles Missérábles | 30. března 2008 v 13:34 | Reagovat

xD Thx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama