Nejsme perfektní, tak se s tím smiřte.

Květen 2009

The End

2. května 2009 v 15:17 | Missérábles Desrosiers |  random crap
Ahoj všem,
nedávno jsem si říkala, že život na střední je mnohem lepší než na základce. Ano, je to lepší. Jsem starší, nechodím na trapnou základní školu, ale stalo se něco, co mi tak ublížilo, že bych se nejradši vrátila tam, kde se mi nic takovýho nestalo.
Čtvrtek byl pro mě nejhorším dnem, který jsem kdy dlouho měla. Trval snad sto let. Nechtěl skončit, chtěl, abych brečela dál a dál a udělala nějakou píčovinu. Udělala jsem ji, a proto jsem v pátek brečela zase. Co jsem komu udělala, že jsem na střední škole větší tragéd než jsem byla na základce?
Já jen doufám, že nikdy nepřišel na tenhle blog, protože se potřebuje z něčeho vypsat a nechci, aby si tohle někdy přečetl.
Ve čtvrtek se se mnou rozešel kluk, kterýho jsem tak milovala, že se to nedá popsat slovy. Neřekl mi to ale sám. Mně jen řekl, abych se nad našem vztahu trochu zamyslela a já mu slíbila, že mu řeknu k čemu jsem došla, ale to už mu asi nikdy neřeknu. Pak od hodinu později jsem se dozvěděla, že jsme se vlastně rozešli. Nedozvěděla jsem se to ale od něj, dozvěděla jsem se od kamarádky, které to řekl jeho kamarád, který mi neskutečně leze na nervy. Jak jsem pak chvilku sledovala dění po našem rozchodu, on byl překvapivě veselý a šťastný; mám to brát tak, že to všechno nebral vážně a že jsem pro něj byla pouhopouhý flirt? Člověk se po rozchodu dovídá hodně katastrofálních věcí a nemůže uvěřit jak s ním mohl nějakou tu dobu být. Taky jsem si to říkala, ale když jsem se pak hluboce nad tím zamyslela, zjistila jsem, že jsem s ním zažila nejkrásnější chvilky v mém životě. Je pravda, že byly chvíle, které bych vyškrtla, ale bez nich by to nebylo ono.
Pamatuji si, jak jsme spolu byli poprvé... byli jsme v lese, bylo to tak hezky nesmělý, báli jsme se, co se všechno stane, ale bylo to krásný. Já jsem pak nevěděla, co si mám myslet, jestli s ním mám něco mít nebo ne. Poprvé mi řekl, že mě miluje a z toho mi bylo na omdlení. Bylo to krásný a už se to nikdy nestane. Jak to tak píšu, chce se mi brečet, ale nebrečím, jsem přece silná.
Když byly velikonoční prázdniny, měla jsem celej den hlídat svou sestřenici Viktorku a on za mnou přijel a byl se mnou celý den. Ne, doslova celý den. Byl se mnou 8 hodin v kuse a byl to asi ten nejkrásněji prožitý den s ním. Ten den jsem myslela, že spolu budeme dlouho, že mě miluje a že mě jen tak neopustí. Řekl mi, že už mě miluje půl roku. Jasně... asi jsem tomu neměla věřit, pak bych nebyla tak naivní jako jsem.
Byli jsme spolu i na matějské pouti a za ten den bych mu mohla do nekonečna děkovat, ale jemu by to bylo asi jedno, protože ten vztah pro něj nic neznamenoval. Myslel si celou dobu asi, že se koukám po Markovi, ale to nebyla pravda. Já milovala jeho, jenom jeho. On byl můj celej život a teď to všechno skončilo a nezbylo vůbec nic. Jen vzpomínky, u kterých brečím jak želva. Když zavřu oči, vidím jak se směje, když jsem lochtala, byl tak roztomilej. Vidím, jak se na mě dívá, tím hezkým, zamilovaným pohledem, kterým se už na mě nepodívá. Ta jeho láska tak rychle vyprchala a já zůstala úplně sama. Bez jeho dotyků, bez jeho polibků... Jsem úplně sama.
Začal se nám hroutit vztah. Jeden den mě ignoroval a druhý den se se mnou rozešel. Co je tohle za idiota? Já bych pro něj udělala první poslední a on udělal tohle. Moje nejmilejší kamarádky mi říkají, abych na to tolik nemyslela, že to za chvilku vyprchá, postupně. Jak to asi vyprchá, když s ním chodím do třídy? V pondělí ho uvidím jak se šťastně bude usmívat, jak ho vůbec nebude trápit, že už se mnou není, že mu bude jedno, že já se trápím a nemůžu na něj přestat myslet.
Napsal mi, že mě má rád a tak to zůstane. Myslela jsem, že puknu smíchy. Tohle se píše holce, se kterou se rozešel a která je na prahu zhroucení?
Jsme prý kamarádi, ale já s ním asi nedokážu kamarádit. Nepůjde a nejde to. Nemůžu se kamarádit s klukem, se kterým jsem chodila a kterého neskutečně moc miluji. Vůbec se mu nedokážu ani podívat do očí, natož abych se s ním bavila jako by se nic nestalo.
Teď jsem se od jednoho kreténa ze třídy dozvěděla, že za to, že se se mnou rozešel můžu jenom já. Jak na tohle do prdele přišel? To já jsem byla ta, která ten vztah udržovala, to já chodila za ním, že si s ním chci povídat, to já domlouvala naše rande- on udělal hovno! Tak ať mi někdo neříká, že já můžu za ten rozchod. Prej jsem se chovala jako kráva! Jako kráva... ty vole, ať mi ten člověk, který to řekl, nechodí na oči, nebo mu asi vyškrábu oči a nakopu tu jeho spocenou prdel!!!!
Končím, lidi.

Vaše, Jeho, Tvoje Missérábles