Nejsme perfektní, tak se s tím smiřte.

Červen 2009

Oslava duchního PC kurzu

22. června 2009 v 17:02 | klára |  denní činnosti slečny Kláry
Mám chuť sem něco napsat, i když mám takové tušení, že už sem stejně nikdo nechodí. :D

Povyprávím vám o minulém úterý, kdy jsem byla pomáhat při vítání "občánků". Občánků je v uvozovkách, jelikož to nebyli občánci, ale obyčejné a regulérní duchny (důchodci, kdyby snad někdo neznal dnešní teenagerský slang podle blesku :D), které přišli na městký úřad Prahy 4 za účelem dostání diplomu za to, že úspěšně absolvovali PC kurz. A já nesnáším duchny. Jelikož jsem byla z holek asi nejspolečenštěji oblečená, musela jsem jít dolů, kde se začal tvořit duchní chumel a odtud je zdravit a říkat jim, že mají jít nahoru po schodech. Hned jak se nahrnuli dovnitř, velkou halu prostoupil neuvěřitelný starobní puch. Musela jsem jim také pomáhat do výtahu, protože by ho sami nenašli. Dokonce jsem v tom výtahu po nich pak jela a to jsem fakt neměla dělat, protože jsem měla pocit, že se pozvracím. Ještě předtím, než se ta první skupina duchen dostala dovnitř, jsme s holkama připravovaly občerstvení, aby si měli co schovat do kapes. Měli tam koláče a ovoce, které jsme dávaly na tácy. Samozřejmě, že jakmile vylezli, hned se k tomu jídlu vrhli. A samozřejmě hned poté, co se dostatečně najedli, usoudili, že tam to jídlo nemůžou jen tak nechat a začala přehlídka "nenápadných" rukou strkajících koláče a kuličky vína všude kam jen to je možné. Bavila jsem se. Takto jsme obsolvovaly tři skupiny duchen a pokaždé po nich zbylo tak 10 koláčů a velké množství plastových kelímků s obtisklýmu rtěnkami na krajích. FUJ!!! Když jsem jednoho dědka, který si strkal povidlové koláče do igelitové tašky, obzvláště bedlivě pozorovala, všimnul si mě a zeptal se: "Můžu si to vzít, že jo?" "No asi jo" "Doma tohle nemám...". :DDD Tragický. Šárce pak ještě řekl, že aspoň bude mít večeři. Řeknu vám, že to bylo šílený.

klára